Po listopadu 1989 zmizel z českých škol jeden z předmětů, který do té doby patřil ke stálým součástem výukového plánu – branná výchova. Vyvolává vzpomínky mnoha dnešních čtyřicátníků a padesátníků na školní léta strávená v 70. a 80. letech.Brannou výchovu absolvovaly všechny děti navštěvující školu v tomto období. Patřila k ní řada nácviků, jako byla práce s plynovými maskami, jejichž neodmyslitelnou součástí bylo vytírání gumy navlhčenou vatičkou v lihu. Dále se konaly branné soutěže jako Partyzánský samopal, kde se děti učily orientaci v přírodě, házely gumovými granáty a střílely ze vzduchovky.

Když se řekne „tělocvik za socialismu“, většině lidí nejspíše okamžitě naskočí vzpomínky na červené šortky, modré dívčí kraťasy a vrzající, koženým potahem potažené nářadí. Zavzpomínejme, jak tehdy hodiny tělesné výchovy probíhaly a co všechno musely děti dodržovat.Za socialismu byl tělocvik nejen o fyzické aktivitě, ale také o výchově k disciplíně a kolektivismu. Každý žák musel mít na hodiny tělesné výchovy předepsanou uniformu. Ta se pro chlapce skládala z bílého trika a červených trenýrek. Dívky oblékaly bílé tričko a modré šortky z teplákového materiálu.K povinnému úboru patřily také bílé cvičky. Dívčí verze, známá jako jarmilky, byly látkové boty s gumou přes nárt. Chlapci nosili tzv. toníky, které měly nárt s rozparkem a tkaničkami.

Sovák totiž původně doufal v jiného partnera. Přesto se však oba herci dokázali na place skvěle sladit a stali se ikonickým duem českých předrevolučních seriálů, konkrétně v roli Evžena Humla a Bohouše Císaře. Sovák, známý komik, a Kemr, vážnější dramatický herec, se navzájem doplňovali, což bylo důkazem režisérského čichu Filipa, který měl oba herce v hlavních rolích už od začátku v plánu.Navzdory tomu, že Sovák byl náhradníkem ostříleného herce, dokázal svoji roli pojmout s humorem, dokonce se zmínil, že to zahraje „po marvanovsku“.