Příběh spartakiádního vraha Jiřího Straky patří k nejtemnějším kapitolám československé kriminalistiky. Neotřásl pouze veřejností a rodinami obětí, ale hlubokou a trvalou stopu zanechal i v životě jeho nejbližších. Rodiče mladistvého vraha se s činy vlastního syna nikdy nedokázali smířit – a místo obhajoby otevřeně mluvili o tom, že trest smrti by byl tím nejlepším řešením. Pro společnost, pro ně samotné, a paradoxně i pro jejich dítě.
Jiřímu Strakovi bylo pouhých šestnáct let, když v roce 1985 během několika měsíců napadl jedenáct žen. Pět z nich znásilnil, tři brutálně zavraždil a u dalších dvou se o vraždu pokusil. Série útoků, odehrávajících se v době spartakiády, vyvolala v tehdejším Československu paniku. Lidé se báli vycházet ven, kriminalisté pracovali pod obrovským tlakem a společnost žádala jediné – rychlé dopadení pachatele.
