V minulosti byla smrt přirozenou součástí života, kdy lidé umírali doma, obklopeni rodinou a blízkými. Tento proces byl doprovázen rituály a doteky, které dávaly loučení smysl. Dnes se však smrt často odehrává za zdmi nemocnic, kde se z lidí stávají pacienti, čísla a diagnózy. Tím, že jsme umírání přenechali profesionálům, jsme ztratili schopnost přijmout konec života, rozloučit se a nést s tím spojenou bolest. Tato změna má nejen praktické důsledky, ale také hluboký dopad na naši duši. Podle výzkumu agentury STEM/MARK ve spolupráci s hospicem Cesta domů si 78 % Čechů přeje zemřít doma mezi svými blízkými. Realita je však často jiná.
Kam dál?
- V 70. a 80. letech nebylo tolik her, nebylo tolik sladkostí, přesto jsme byli se vším spokojeni
- Světem otřásly FOTOGRAFIE těžce nemocného chlapečka (4): Podívejte se, jaký byl jeho další osud
- V Česku rodiče jinou výchovu neznají a zákaz fackování dětí moc nepomůže
- Tatínek s mobilem, maminka s vínem. Závislosti, které mění rodiče v cizí lidi








