V tichém pokoji, kde se stíny protahují jako prsty smrti, leží žena, jejíž život se blíží ke konci. Její děti se sklánějí nad jejím lůžkem a kladou otázku, která je bolestivější než jakýkoli nůž: „Mami, co bude s pohřbem? My na to nemáme…“Samota je chladná a neúprosná, obklopuje mě a dusí. Zdá se, že celý svět se zmenšil na tento malý pokoj, kde tančím svůj poslední tanec se stíny. Vzpomínky se valí jako rozbouřené moře, emoce mě unášejí sem a tam. Láska, smích, slzy, zklamání – celý můj život se promítá na stěny mého vědomí.A pak jsou tu mé děti. Mé milované děti, které jsem vychovala a milovala, pro které jsem žila.
