Za minulého režimu bylo rozkrádání majetku socialistických podniků běžnou součástí každodenního života. Přestože si lidé byli vědomi, že se jedná o trestný čin, mnozí se neostýchali přivlastnit si věci, které jim nepatřily. Od cihel, cementu, přes kancelářské potřeby až po obědy ze školních jídelen – vše, co bylo nedostatkové, mizelo v taškách zaměstnanců. Heslo „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ se stalo jakýmsi nepsaným pravidlem tehdejší společnosti.
Rozkrádání jako běžná praxe
Film Pumpaři od Zlaté podkovy z roku 1978 přesně vystihuje atmosféru tehdejší doby.
