Citlivé dědictví Trianonu
Pozadí celé kontroverze sahá více než sto let do minulosti. Trianonská smlouva, podepsaná 4. června 1920 ve francouzském Versailles, patří dodnes k nejcitlivějším kapitolám maďarských dějin.
Po rozpadu Rakouska-Uherska přišlo Maďarsko přibližně o dvě třetiny svého předválečného území a miliony etnických Maďarů se ocitly za novými státními hranicemi. Významné maďarské menšiny zůstaly na území dnešního Slovenska, Rumunska, Srbska, Chorvatska i Ukrajiny.
Zatímco v okolních zemích je Trianon většinou vnímán jako součást poválečného uspořádání Evropy, část maďarské společnosti jej dodnes považuje za historickou nespravedlnost. Právě tato rozdílná interpretace minulosti pravidelně vyvolává politické spory.
Magyarův výrok o tom, že Maďarsko „sousedí samo se sebou“, byl mnohými komentátory interpretován jako odkaz na skutečnost, že v okolních státech stále žijí početné maďarské komunity.
Magyar volal po lepších vztazích se sousedy
Samotný maďarský premiér ve svém projevu zdůrazňoval především potřebu posilování regionální spolupráce. Uvedl, že Maďarsko potřebuje dobré vztahy se sousedními zeměmi a obnovu intenzivnějšího dialogu ve střední Evropě.
Zmínil zejména význam Visegrádská skupina, jejíž fungování bylo v posledních letech podle něj oslabeno rozdílnými postoji členských států k řadě evropských a bezpečnostních témat.
Podle Magyara by právě země V4 měly znovu hledat společnou řeč v otázkách energetiky, hospodářství, bezpečnosti i ochrany národních zájmů.
