„Potkali jsme se ve Smetanově divadle,“ začal.
Hanka byla na premiéře Žebrácké opery, kde on zpíval hlavní roli. A reakce? Žádné jiskry, žádná láska na první pohled. Spíš ledová sprcha.
„Nelíbilo se jí, jak mluvím,“ směje se dnes Margita. A jejich krátký rozhovor dopadl ještě hůř:
„Řekl jsem, že je moje oblíbená zpěvačka. A Hanka jen ‚Dobrý večer‘… a otočila hlavu.“
Přesto se něco muselo stát – ještě ten večer ho sama vyhledala a pozvala na narozeniny. A tam se začal psát jejich příběh.
„Nejtěžší role mého života.“ Milosrdná lež u smrtelné postele
Když přišla nemoc a neodvratné konce, musel Štefan sehrát své životní drama. Ne na pódiu. Ale doma – s ženou, kterou nade vše miloval.
„Jsem šťastný, že jsem mohl být s Hankou do poslední chvíle,“ říká tiše.
A pak přichází ta nejbolestivější věta:
„Museli jsme s lékaři hrát divadlo, že ještě natočí novou desku. Ona tomu věřila až do konce.“
Hanka prý do posledních hodin plánovala, poslouchala písničky, těšila se. Netušila, že její tělo už dál nemůže.
„Doktoři věděli, že tu desku už nenatočí,“ dodává Štefan a hlas se mu při tom prý zlomil.
🖤 Smutek, který nejde utišit. „Někdy přemýšlím, proč nemohla žít ještě deset let.“
Dnes ho drží nad vodou jen práce.
„Když nepracujete, začnete přemýšlet o blbostech…“ přiznává.
Dny prý nejsou stejné – některé snesitelné, jiné úplně černé. Ztráta takové lásky prostě neodejde.
