Zatímco většina lidí si Hezuckého spojovala především s humorem, nadhledem a rolí baviče, Pohlreich vyzdvihl i jeho profesní stránku. Ocenil jeho pracovní nasazení, důslednost a etiku, díky nimž nikdy nepřistoupil na kompromisy v kvalitě. Právě to byl podle něj rys, který Hezuckého odlišoval od ostatních.
„Budeš mi chybět. Bon voyage, kamaráde,“ uzavřel Pohlreich svůj vzkaz slovy, která zněla jako tiché, ale o to silnější rozloučení.
Ještě před odletem do Austrálie stihl šéfkuchař Patrika Hezuckého navštívit v nemocnici. Tehdy už bylo jasné, že situace je vážná. O to bolestnější pro něj bylo zjištění, že se posledního rozloučení, které se konalo v pátek 12. prosince, nebude moci osobně zúčastnit. Natočený vzkaz se tak stal jediným mostem mezi ním a přítelem, kterého si za krátký čas hluboce vážil.
Přestože Pohlreich chyběl fyzicky, jeho slova zazněla s takovou silou, že v myslích přítomných byl. Ukázal, že opravdové přátelství se neměří délkou, ale intenzitou – a že i z druhého konce světa lze dát sbohem tak, aby to mělo váhu.
