Vstávání za tmy? Už rutina
A co nejčastější otázka všech fanoušků? Jak může po tolika letech vstávat každý den před třetí hodinou?
„Nevadí mi to. Už jsme starší, už neběháme po nocích,“ směje se. „Ale byly časy, kdy jsme šli do rádia rovnou z večírku. To bylo náročný.“
Zaspal někdy? „Mockrát,“ říká bez vytáček. „Když si vypnu telefon, tak mě nikdo nevzbudí. Ale to už je historie. Teď chodím do práce i dřív.“
Jídlo vyhrává. Vždycky
Patrik sám o sobě tvrdí, že se „pere s obžerstvím, ale jídlo vyhrává“. A přiznává, že je to kombinace pohodlnosti a věku. „Metabolismus se zpomaluje. A jíst méně mě nebaví,“ říká úplně upřímně.Strach z létání a konzervativní dobrodruh
V rádiu si z něj kolegové často dělají srandu kvůli tomu, že se bojí létání. A že cesta na Nový Zéland pro něj byla doslova odvahový čin.
„Měl jsem turbulence, špatná přistání… to z člověka udělá jiného pasažéra,“ vysvětluje. Ale krásu míst, jako je Nový Zéland, si nenechá ujít.
Jinak ale zůstává věrný Chorvatsku a známým místům. „Jsem spíš konzervativní typ. Mám svoje oblíbené restaurace, jídla, cesty. Ale jednou za čas si dovolím i dobrodružství.“
A úplně nejraději je doma – na svém domku, který je spíš jako romantická chata. „Máme tam nádherně. Je to nonstop dovolená.“
Touhy splněné, štěstí doma
A když se ho člověk zeptá na plány? Jen pokrčí rameny.
„Já už si svoje sny splnil. Teď je můj život rodina. Baví mě, když vidím, že jsou šťastní. Nemám ambice, které by je omezovaly. Všechno, co chci, se točí kolem nich.“
