Právě proto pro něj mají Slavíci rok od roku větší cenu. Ne jako trofej na poličce, ale jako připomínka toho, že kapela pořád žije, funguje a lidem na ní záleží.
Sólovka? Ani náhodou
A co kdyby přece jen jednoho dne přišel nevyhnutelný rozchod? Mirai má jasno: sólovou kariéru by nikdy nerozjel.
„Bylo by mi samotnému smutno,“ říká bez přemýšlení. A je vidět, že to nemá nic společného s nedostatkem odvahy, ale s emocemi. S lidmi, s nimiž už roky sdílí šatny, koncertní stres i malé rituály před vystoupením.
„Neměl bych s kým v šatně před koncertem prožívat tu zvláštní směs nervozity a radosti… a popíjet gin tonic. Je prostě dobré mít kapelu.“
Za úspěchem je člověk, který se bojí o to, co miluje
Mirai tak odhalil část sebe, kterou publikum běžně nevidí. A i když je hvězdou velkých hal a držitelem prestižních cen, v jádru je to kluk, který si navzdory triumfům uvědomuje, jak je vše pomíjivé.
Možná právě proto jsou Mirai tak oblíbení – protože i když stojí na vrcholu, neztrácejí pokoru ani strach, který je drží při zemi.
