Ani po odchodu do ústraní však Duka nezmizel z veřejného prostoru. Pokračoval v komentování společenských i politických témat a jeho výroky často vyvolávaly bouřlivé diskuse. Kritici mu vytýkali například to, že se dostatečně nevymezil proti ruské agresi na Ukrajině nebo že se příliš přibližoval konzervativním a nacionalistickým postojům.
V roce 2025 například navštívil mauzoleum Andreje Hlinky na Slovensku, kde se za někdejšího politika pomodlil. Ve stejném roce také sloužil mši za zesnulého amerického konzervativního aktivistu Charlieho Kirka.Odkaz a závěr
Dominik Duka byl člověk, který si za svůj život prošel těžkými obdobími i velkými poctami. Pro mnohé byl symbolem víry a odhodlání v dobách, kdy církev čelila útlaku. Jiní ho vnímali kontroverzně pro jeho přímé a často politicky zabarvené postoje.
Ať už jeho osobnost vzbuzovala obdiv nebo kritiku, nelze popřít, že patřil k nejvlivnějším postavám české katolické církve po roce 1989. Jeho odchod uzavírá jednu významnou kapitolu moderních dějin českého katolicismu.
