Dodává, že živé vysílání je nevyzpytatelné:
„Někdy vás atmosféra vtáhne, máte pocit, že publikum snese ledacos, a pak zpětně zjistíte, že jste přestřelili. To se prostě stává. Jednou se zadaří, jindy méně.“
Sidovský následně potvrdil, že telefonát od Hámy skutečně dostal a vnímal ho jako upřímný. Situaci tak uzavřel smířlivě.
Kde leží hranice humoru?
Epizoda z Českého slavíka znovu otevírá širší otázku: kam až může v dnešní době sahat humor v přímém přenosu? Moderátoři jsou často tlačeni k tomu být spontánní, draví a „ostražitě vtipní“, jenže živý přenos neodpouští.
Narážky na se*ualitu, vzhled či osobní život hostů mohou být stále zdrojem odlehčení — ale pouze tehdy, když jsou promyšlené, citlivé a především vkusné. V opačném případě se snadno promění v trapné ticho v sále a poté v živou bouři v komentářích diváků.Celá situace ukazuje nejen sílu veřejné reakce, ale i to, že i u zkušených moderátorů může dojít k přešlapu. Důležité však je, jak se s ním člověk vyrovná. A v tom případě Aleš Háma ukázal, že dokáže uznat chybu a omluvit se — což je v dnešním světě, plném rychlých soudů a polarizovaných diskusí, krok, který zaslouží ocenění.
