Ježíšek měl stále své místo a děti se upřímně těšily na jeho zvoneček. Santa, který se později objevil v reklamách, byl tehdy spíš postava „z cizího světa“.
Vánoční filmy jen jednou do roka
Televizní program byl jasný: pohádky, které běžely jen jednou. „Tři oříšky pro Popelku“, „S čerty nejsou žerty“, „Pyšná princezna“ nebo „Šíleně smutná princezna“ byly událostí. Celá rodina se sešla u jedné televize, nikdo nepřepínal a už vůbec se filmy neopakovaly několikrát denně jako dnes. Možná právě proto měly větší hodnotu.
Zimy, které se zapisovaly do paměti
Silné mrazy tehdejší doby připomínají rodiče dodnes. Zlom roku 1978/79 přinesl prudký pokles teplot, uhlí zamrzlo ve vagónech a děti dostaly neplánované „uhelné prázdniny“. Podobně krutá byla i zima 1987, kdy se teploměr propadl pod –25 °C. Sněhu bylo tolik, že se sídliště občas proměnilo v labyrint tunelů.
Vzpomínka na dobu, která měla své kouzlo
Vánoce Husákových dětí nebyly dokonalé, ale měly atmosféru – pomalejší, domáckou a plnou drobných radostí. V kuchyni voněl františek, na stole stál bílý ubrus a světla na stromečku se odrážela ve skleněných ozdobách, které mnohé rodiny uchovávají dodnes.
A i když dnešní Vánoce vypadají jinak, některé tradice přetrvaly. Mnozí z nás stále věší na větve stromků ty staré ručně foukané ozdoby a každý rok se znovu podívají na Popelku. Někdy stačí málo – vůně vanilky, zvuk praskající svíčky a vzpomínka na dětský smích mezi paneláky – a člověk má pocit, že se vrátil domů.
