Když mladý člověk sfoukne svíčky na osmnáctém dortu, bývá to doprovázeno skoro magickou představou: „Teď jsem dospělý.“ V kalendáři se mění jediný údaj, ale očekává se, že se změní celý život. Zákon říká, že od osmnácti neseme plnou odpovědnost za své činy. Realita je však složitější. Dospělost není okamžik. Je to proces — pomalé, někdy bolestivé, často zmatené přerodové období, které vyžaduje víc než znalost práv a povinností.
„Dospělost je schopnost samostatně myslet, otevřít se empatii a umět se zdravě napojit na svět kolem sebe,“ připomíná rodinná mediátorka Klára Bauer Harazinová. Přesto právě tyto dovednosti dnešní mladí často do života nedostávají. Současná výchova staví na výkonu, tlaku na výsledky, nekonečném porovnávání a kritice. Na hlubší lidské kompetence — naslouchání, porozumění, respekt — už pak mnohdy nezbývá prostor.
