Právě naopak — byli považováni za vzor soukromé iniciativy, která se v zemi toleruje jen velmi omezeně.
Právě jejich rostoucí zisky však vzbudily závist a podezřívavost. Někteří sousedé začali na podnikatele podávat stížnosti. Tvrdili, že jsou „příliš drazí“, „aroganční“ a že jejich služby nejsou kvalitní. V prostředí, kde i drobná šeptanda může vést k zásahu státní bezpečnosti, se taková obvinění mohou rychle změnit v tragédii.
Smyšlená obvinění a rychlý pád
Úřady na stížnosti zareagovaly typicky severokorejským způsobem — podnikatele obvinily z porušení zákona o „odmítání reakčního myšlení a kultury“, což je v praxi velmi široká formulace umožňující trestat téměř cokoliv. K tomu přibyla další obvinění: údajná účast na nelegálním převozu zahraniční měny a šíření protistátních informací.
Podle zdrojů byli muži zatčeni na začátku srpna. Následovaly intenzivní výslechy, během nichž režim obvykle využívá psychického i fyzického nátlaku. Po dvou měsících byli oba odsouzeni k trestu smrti — bez skutečného procesu, bez právníka, bez možnosti jakékoliv obrany.
Spolu s nimi bylo dalších dvacet lidí, kteří s podnikateli spolupracovali nebo s nimi byli jinak spojeni. Ti dostali tresty v podobě vyhnanství do odlehlých oblastí nebo povinné převýchovy, což v Severní Koreji znamená tvrdou práci, indoktrinaci a často i život v nelidských podmínkách.
Poprava jako „výchovné divadlo“
Samotná poprava proběhla na otevřeném prostranství, jak bývá v zemi obvyklé. Místním obyvatelům bylo nařízeno, že se musí dostavit — bez výjimky. Ti, kteří neměli možnost zajistit hlídání svých dětí, je museli vzít s sebou. Podle svědků se tak mezi diváky objevily i malé děti, které byly vystaveny brutální scéně, a také studenti ze střední školy, kteří šli právě kolem.
Úřady obyvatelům sdělily, že poprava má být „varováním“ a má zabránit „ekonomickému chaosu“. Podle režimu sloužila jako lekce, že stát má absolutní kontrolu nad soukromými aktivitami – a že přílišný úspěch může být považován za hrozbu.
Řada obyvatel však věří, že skutečným cílem bylo něco jiného: vyvolat strach. „Jde o to, dostat lidem do hlavy, že režim může potrestat kohokoliv a kdykoliv,“ uvedl jeden z anonymních zdrojů. Přítomnost dětí měla podle něj ještě zvýšit psychologický dopad celé události.
