Lékaři napříč republikou upozorňují, že situace začíná být alarmující. Akutní lůžka, jejichž účelem je poskytovat péči lidem, kteří ji potřebují okamžitě, jsou často obsazená pacienty, kteří už nejsou v bezprostředním zdravotním ohrožení. Jejich problém je však jiný: po nemoci výrazně zeslábli, nejsou soběstační a rodina buď nemá kapacitu, nebo možnost se o ně postarat.
„Každý den přijíždí několik desítek akutních pacientů. Vy je potřebujete uložit, ale už nemáte kam. Dostáváte se pod enormní tlak, ať chcete nebo ne. Lékař pak musí hledat kompromisy – překládá pacienty, propouští je dřív, než by bylo ideální, nebo je posouvá jinam,“ popisuje situaci Jan Václavík, přednosta Interní a kardiologické kliniky FN Ostrava.
Situace je horší především v regionech, kde je méně zařízení následné péče. Zatímco ve velkých městech jsou čekací lhůty většinou v řádu týdnů, v menších nemocnicích se na přeložení běžně čeká i jeden měsíc či více.
Pacienti po nemoci zeslábnou, doma to nezvládnou. A následná péče je plná
Primář znojemské nemocnice Zdeněk Monhart upozorňuje, že nejde o selhání zdravotnictví jako takového. Problém tkví v tom, že nemocnice musí suplovat roli, která jim nepřísluší.
Typickým příkladem je senior, který prodělal zápal plic či infekci močových cest. Nemoc zvládne, ale samotná hospitalizace ho natolik vyčerpá, že ztratí mobilitu. Přijde o sílu, o soběstačnost, o schopnost postarat se o základní potřeby. Tyto potíže nejsou akutním problémem, ale bez pomoci druhých takový člověk jednoduše nemůže odejít domů.Zařízení následné péče, například léčebny dlouhodobě nemocných (LDN), rehabilitační ústavy či specializovaná sociální zařízení, však mají dlouhodobě obsazeno.
