„Jsem rád, že Evropský parlament dokázal dospět ke kompromisu a schválil cíl, který se velmi blíží tomu, na čem se shodla i Rada EU. Je to důležitý krok k omezení závislosti na fosilních palivech a vytvoření stabilního prostředí pro evropské podniky,“ uvedl po hlasování europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09).
Podle něj jasně stanovený cíl do roku 2040 dává firmám jistotu a investorům signál, že Evropa to s přechodem na zelené technologie myslí vážně. Stejného názoru je i europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti), která rovněž hlasovala pro přijetí návrhu.
Proč právě rok 2040
Gregorová upozorňuje, že stanovení mezicíle je klíčové pro dosažení konečného závazku – uhlíkové neutrality do roku 2050. „Nemůžeme jen čekat na rok 2050 a doufat, že to nějak zvládneme. Musíme mít konkrétní milníky, které nám ukážou, zda jdeme správným směrem,“ vysvětlila.
Podle ní cíl pro rok 2040 pomůže nejen životnímu prostředí, ale i ekonomice. „Takto jasně definovaný plán posiluje konkurenceschopnost evropského průmyslu, podporuje energetickou nezávislost a přispívá ke stabilitě cen energií,“ dodala Gregorová.
Zároveň ocenila, že návrh umožňuje využití takzvaných mezinárodních kreditů – tedy finančních kompenzací, které členským státům dovolí nahradit část svých emisí investicemi do ekologických projektů v jiných částech světa. Těchto kreditů bude možné použít až do výše pěti procent z celkového závazku.
Kredity i pochybnosti
Kreditní mechanismus má své zastánce i kritiky. Na jedné straně umožňuje větší flexibilitu a otevírá cestu ke globální spolupráci – například podporou projektů na zalesňování, zachycování uhlíku nebo rozvoj obnovitelných zdrojů v rozvojových zemích. Na straně druhé se objevují obavy, že by systém mohl být zneužíván.
„Je tu riziko, že některé projekty budou jen formální a nebudou mít skutečný přínos pro klima,“ připustila Gregorová. Europoslanci proto trvají na tom, aby byly součástí systému přísné kontrolní mechanismy a ochranná opatření.
Gregorová zároveň podpořila odklad spuštění systému emisních povolenek ETS2 do roku 2028, jak se na tom shodly členské státy. „Je to rozumný kompromis. Česko by tento čas mělo využít k přípravě a k tomu, aby výnosy z povolenek co nejefektivněji využilo na snížení nákladů na energie pro občany,“ doplnila.
Prostor pro revizi
S úlevou návrh přijala také europoslankyně Danuše Nerudová, která zdůraznila, že nová legislativa obsahuje tzv. revizní klauzuli. Ta umožní cíl v budoucnu upravit podle vývoje ekonomiky, technologického pokroku nebo geopolitické situace.
„Klimatické cíle nejsou vytesané do kamene. Pokud by se ukázalo, že dopady na ekonomiku jsou příliš tvrdé nebo technologie nestačí, musí být možné parametry upravit,“ uvedla Nerudová. Dodala, že právě na zajištění této flexibility bude dál pracovat.
Opozice: nereálné a škodlivé
Ne všichni však s rozhodnutím souhlasí. Proti návrhu hlasovalo 248 europoslanců, mezi nimi i zástupci české ODS a hnutí ANO. Ti tvrdí, že nový klimatický cíl je příliš ambiciózní a může poškodit evropský průmysl i domácnosti.
„Jde o politicky atraktivní, ale ekonomicky škodlivý krok. Evropský průmysl už teď čelí obrovskému tlaku a další zpřísnění klimatických pravidel situaci jen zhorší,“ kritizoval rozhodnutí europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Podle něj se evropská politika vzdaluje realitě a žene se za „nereálnou klimatickou neutralitou“.
