Vzpomínky místo smíření
Rodina na Romana stále často myslí. Jeho bratr Denis nedávno otevřeně popsal, jak těžké období museli všichni po brankářově smrti překonat. „Když nám oznámili, že zemřel, byla to rána, která se těžko vstřebává. Člověk si myslí, že se s tím časem smíří, ale úplně to nejde. Chybí nám pořád,“ řekl.
Vzpomínají na něj nejen příbuzní, ale i bývalí spoluhráči, trenéři a fanoušci. Pro mnohé stále zůstává symbolem obrovské psychické síly, neotřesitelného sebevědomí a brankáře, který dokázal vychytat i nemožné. Přestože poslední roky života byly temné, jeho sportovní odkaz přetrvává.
Neuzavřené kapitoly
Dva roky po jeho smrti zůstává kolem jeho jména stále více otazníků než odpovědí. Soudní procesy dál pokračují, rodina pořád čeká na uzavření dědictví a definitivní rozdělení majetku a dluhů. A tak místo klidu, který by si všichni po takové tragédii přáli, vládne nejistota.
Příběh Romana Čechmánka tak bohužel není jen vzpomínkou na mimořádného sportovce, ale i varováním o tom, jak rychle se může život člověka změnit — a jak dlouho mohou jeho blízcí nést následky.
