Přiznala, že už se nesnaží své emoce brzdit nebo skrývat – raději se na chvíli vzdálí, nechá slzy téct a pak se cítí lehčeji. „Bylo to po vystoupení, když se mě Lukáš ptal, jak to dopadlo. A já jsem to prostě pustila,“ vysvětlila otevřeně.
Ve svém vzkazu se ale neobrací jen na sebe a své nejbližší. Oslovuje všechny, kteří prožívají podobné chvíle nejistoty a smutku. Povzbuzuje je, aby se nebáli dát průchod emocím, a připomíná, že na první pohled může leckdo působit silně, přitom uvnitř svádí bitvy, o kterých nikdo netuší. Podle Jitky není skutečná síla v tom, že člověk nikdy neukáže slabost, ale v odvaze být upřímný, křehký a autentický.
