Šikana, pakárna, ale i hrdinství. Jak vypadala vojna v dobách komunistického režimu? A měla by být opět povinná?

2880
Sdílejte

Nicméně, většina mladíků byla shledána schopnými a musela nastoupit.

Pro některé byla vojna příležitostí k získání nových zkušeností a přátelství. Například pan Petr vzpomíná, že se během služby naučil postarat se o sebe a získal přátele na celý život. Na druhou stranu, pro mnoho jiných byla vojna synonymem pro ztracené roky a tvrdou šikanu. Tomáš, který službu absolvoval, říká, že vojna jen posílila negativní vlastnosti lidí, kteří už v civilu nebyli příliš příjemní.

Po odvodu následoval povolávací rozkaz, který určoval, kde a kdy se má branec hlásit. Vojáci byli často posíláni do vzdálených koutů republiky, což znamenalo, že museli opustit své domovy a zvyknout si na nový životní styl. První měsíc služby, známý jako přijímač, byl pro mnohé obdobím ponížení a neustálého tlaku. Vojáci museli odevzdat své civilní věci, nechat si oholit hlavu a přizpůsobit se vojenskému režimu.

Kam dál?

Vánoce Husákových dětí: Skleněné ozdoby a méně dárků. Trávili jsme většinu času venku a mezi paneláky vznikala v zimě ledová hřiště

Co se pilo za socíku : Český turek, šípkový čaj i šťáva. Vzpomínáte, jak voněly prodejny potravin, kde téměř nonstop pracovaly kávové mlýnky?

Sedmička pionýrů, Květy nebo Dikobraz. Vzpomenete si, co jste za „socíku“ četli vy?

Co se jedlo za minulého režimu: smaženky, kuře s broskví, aspik i vepřová konzerva

Jak vypadaly taneční za socialismu? Bílé rukavičky a nervy při volence

Další články