Dodal, že se těší na úplně obyčejné věci, které člověk v běžném životě bere jako samozřejmost. „Vím, že někde tady je cukrárna a hned bych si dal něco sladkého. Strašně se těším,“ smál se v rozhovoru pro Blesk.
Vězení jako tvrdá lekce
Samotný pobyt za mřížemi popisuje jako zkušenost, kterou by nejraději nikdy nezažil, ale zároveň přiznává, že mu otevřela oči. Část trestu si odpykal dokonce na samotce, kde byl odkázán jen na vlastní myšlenky. Velký dopad na něj mělo i jídlo: „Už nikdy nic nevyhodím. Ve vězení jsem viděl lidi, kteří měli opravdu hlad. Do té doby jsem to neznal,“ přiznal. Připomněl přitom i svoji babičku, která po koncentračním táboře celý život pečlivě šetřila každou kůrku chleba – a on jí teprve teď začal rozumět.
Kromě psychické lekce si ale odnesl i nové „vězeňské dovednosti“. Naučil se posílat věci přes plot – tzv. „koňování“, vyrábět provizorní šípy a dokonce i improvizovaný dort z jogurtů v igelitce. S úsměvem říká, že by o tom mohl napsat diplomovou práci nebo rovnou kuchařku.
Humor a hry jako záchranný kruh
Podle jeho slov mu přežít vězení pomohl humor a také hry. „Šachy a poker mi zachránily krk. Když hrajete dobře, získáte respekt,“ vysvětlil. Za mřížemi se potkával s nejrůznějšími lidmi – od recidivistů a zlodějů až po vrahy. Někteří mu dokonce přezdívali „doktor“, protože jim občas radil v právních věcech.
S typickou ironií glosoval i běžný vězeňský režim: sprcha jen dvakrát týdně na pět minut nebo předražené ceny v kantýně, které se prý jen těžko daly porovnat s těmi venku. „Podle zákona by měly být stejné, ale… je to přece vězení,“ okomentoval s nadhledem.
Spor se Slováčkovými: jizva, která zůstane
Velký stín na jeho pověst vrhá výrok, který pronesl v květnu loňského roku na adresu hudebníka Felixe Slováčka a jeho tehdy vážně nemocné dcery Aničky. Na sociálních sítích tehdy bez servítek napsal: „Felix byl vždycky debil. Dávám mu pokoj rok a půl, protože vím, že mu zemře dcera. Anička bohužel nemá žádnou šanci.“
Slova, která vyvolala obrovský skandál, tehdy smazal, ale odmítl se omluvit. Tvrdil, že jen napsal pravdu. Reakce byla okamžitá – Felix Slováček jej nazval „bezcitným prasetem“ a Anička sama k věci uvedla, že je na útoky zvyklá a že Novotný se pouze snaží zviditelnit. Její statečný boj s rakovinou bohužel skončil v dubnu 2025. Po její smrti se na Novotného snesla vlna kritiky a když krátce poté nastoupil k výkonu trestu, Felix Slováček jen stručně poznamenal: „Sklízí, co zasel.“
Dnes už Novotný přiznává, že tato epizoda je něco, co si nikdy neodpustí. „Aničku Slováčkovou si nikdy neodpustím,“ řekl po návratu z vězení.
