Přitom většina národa si Danu Drábovou vážila. Byla symbolem odbornosti, rozvahy a lidskosti. Mnozí ji vnímali jako hlas rozumu v době, kdy se svět hroutil pod náporem dezinformací. Je smutné, že i po smrti se musí potýkat s nenávistí těch, kteří nejsou schopni uznat, že někdo může být jiný – a přitom lepší.Drábová měla odvahu zůstat sama sebou. Nepřetvařovala se, nehrála si na někoho jiného, a i když čelila nenávisti, nikdy neuhýbala. Věřila ve vědu, v lidskost a v to, že pravda má smysl. A i když teď někteří lidé křičí na sociálních sítích své ubohé urážky, nic z toho nemůže zmenšit její odkaz.
Byla to výjimečná žena. Odbornice, která svým rozumem i charakterem převyšovala většinu těch, kteří se jí teď posmívají. A ti, co ji nenávidí? Těm vadí úplně každý, kdo nezapadá do jejich úzkého světa plného strachu, předsudků a temnoty.
Dana Drábová si zaslouží klid, úctu a vděčnost – ne proto, že byla lesba, ale proto, že byla skvělý člověk.
