I když se občas objevila na akcích typu Prague Pride, šlo jí hlavně o podporu rovných práv a lidské důstojnosti, nikoli o osobní zviditelnění. Soukromí si střežila – ne proto, že by se styděla, ale protože dobře věděla, že její odpůrci by toho okamžitě využili proti ní.
Část společnosti, především proruské kruhy, ji nemohla vystát už dávno. Vadilo jim, že otevřeně podporovala Ukrajinu, že měla odvahu říkat pravdu a že nebyla ochotná dělat kompromisy s tím, co považovala za zlo. Tito lidé ji nenáviděli dávno předtím, než se dozvěděli, koho milovala. A teď jen našli další záminku, jak si vybít frustraci.Někdy mám pocit, že si lidé pořád neuvědomují, že sexuální orientace není pracovní kvalifikace. Drábová byla výjimečná odbornice na jadernou energetiku, respektovaná vědecká autorita, která se dokázala prosadit v převážně mužském oboru. Když mluvila, poslouchali ji kolegové po celém světě.
A právě to je podstatné – její práce, ne to, s kým sdílela život. Orientace z ní nedělala lepší ani horší člověka. Byla to prostě Dana Drábová – vzdělaná, zásadová a obdivuhodně klidná osobnost, která si nepotřebovala nic dokazovat tím, že by veřejně řešila své soukromí.Sociální sítě jsou dnes ideálním místem pro lidi, kteří mají potřebu se vybít. Jakmile se rozkřiklo, že Drábová žila se ženou, začaly se objevovat odporné komentáře, posměšky a lži. Někteří ji dokonce obviňovali z nacismu, jiní ji uráželi jen proto, že si neumí představit, že žena může být lesbou a zároveň uznávanou vědkyní.
