Humor, který přežívá
Marta k celé situaci přistupuje s nadhledem a úsměvem, podobně jako Jiří. Před časem totiž zdědila i po svém otci – ten jí „zanechal“ dvě garsonky v lukrativní části Prahy. Znělo to skvěle, dokud se neukázalo, že šlo o dva hroby. „Táta měl svůj humor, stejně jako Jirka,“ směje se Marta dnes.
A tak místo bytů má hrobky a místo milionového dědictví spíš symbolickou připomínku. Jenže právě ta může mít velký význam. Pokud by se podařilo uskutečnit Krampolův sen a vzniklo místo, kde budou herci a filmaři trávit stáří důstojně a s radostí, byla by to pro něj ta nejlepší památka.
Poslední tečka za životem
Závěť Jiřího Krampola není o penězích. Je to spíš zpráva o tom, jaký byl – člověk, který peníze neváhal utrácet, ale na druhé nezapomínal. Člověk, který se smál, dokud mohl, a přál si, aby smích zůstal i po něm.
Pokud se Martě podaří část jeho myšlenek dotáhnout do konce, bude to naprosto ve stylu Jiřího Krampola. Protože co by na to asi řekl? Možná by s typickým nadhledem poznamenal:
„Neměl jsem byty, ale měl jsem srandu. A ta se počítá.“
