Podle závěrů vyšetřování si mladík oběti nevybral předem – jednal zcela náhodně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl v minulosti problémy se zákonem nebo sklony k násilí. V osudný den se však v něm jeho deviantní potřeba projevit agresi naplno projevila. Podle znalců útočil právě na ženy proto, že je považoval za fyzicky slabší a měl tak větší šanci „uspět“ ve svém zvráceném záměru.
Přestože v době činu nebyl plnoletý, soud mohl uložit výjimečný trest až dvanáct let vězení. Nakonec mu udělil devět let, což je i tak jedna z nejpřísnějších možných sankcí pro pachatele v jeho věku. Po odpykání trestu nastoupí mladík do detence, kde bude pod nepřetržitým dohledem lékařů a psychologů.
V závěrečné řeči před soudem pronesl jen pár vět – řekl, že „je připraven s tím něco dělat, ale neví jak“. Jinak se k případu nijak nevyjádřil. Předseda senátu Petr Mráka při čtení odůvodnění rozsudku citoval úryvky z textů písní, které měl obžalovaný v oblibě. Šlo o skladby s brutálními, násilnými motivy. I tehdy se mladík mírně pousmál – a právě ten chladný úsměv, doprovázející popis jeho oblíbených krvavých textů, prý z celé soudní síně udělal mrazivé místo.
