Podle pozůstalostního usnesení, které bylo vydáno na jaře 2025, se dědicové – tedy vdova a všechny Heřmánkovy děti – dohodli na konečném rozdělení majetku. Soud následně tuto dohodu potvrdil. Největší část dědictví, včetně dvou bytů na Starém Městě, rodinného domu se zahradou v Jevanech a rozsáhlých investičních aktiv, připadla Haně Heřmánkové. Dcery z prvního manželství si nakonec nepřevzaly nemovitosti, které byly původně uvedeny v závěti (byty v ulici U Milosrdných), ale po dohodě místo nich získaly jiné byty na Vinohradech.
Závěť, napsaná 23. srpna 2024, byla všemi dědici uznána jako platná a nikdo z pozůstalých ji nezpochybnil ani neodmítl dědictví. Všichni také výslovně uvedli, že neuplatňují tzv. výhradu soupisu, tedy právo sepsat všechny položky majetku a dluhů, což naznačuje, že mezi nimi panovala shoda a důvěra.
Celý příběh působí jako velmi smutné, ale i důstojné rozloučení s člověkem, který si chtěl být jistý, že ani po jeho smrti nevzniknou rodinné spory a že jeho blízcí budou mít o jeho záměrech naprosto jasno.
