Po základní škole nastoupil na průmyslovku, ale brzy zjistil, že čísla a výkresy nejsou jeho svět. Raději šel do práce a začal spřádat plány, jak se dostat na brněnskou JAMU.
Mimochodem, už od útlého věku měl nehezký zvyk – kouřil. Podle vyprávění dokonce od sedmi let. Není divu, že ho na průmyslovce dostihl první záchvat astmatu. Ani to ho však nepřimělo změnit návyky. Když mu napoprvé přijímačky na JAMU nevyšly, nevzdal to. S nadsázkou tvrdil, že tam bude chodit tak dlouho, dokud ho nevezmou – a napodruhé se mu to skutečně podařilo. Po dokončení školy zakotvil v divadle E. F. Buriana.
Z Vladislava se stal Vladimír
Kolem roku 1955 si diváci začali všímat zvláštnosti – na plakátech a v titulcích už nestál Vladislav, ale Vladimír Menšík. Nikdy veřejně nevysvětlil, proč se rozhodl pro změnu křestního jména. Někteří tvrdí, že mu to doporučil samotný E. F. Burian, který cítil, že „Vladimír“ zní výrazněji a bude se lépe hodit k herecké kariéře. Jiní spekulují o omylu matrikářky při zápisu otcova jména do oddacího listu. Ať to bylo jakkoliv, od jara 1955 už byl Vladimír Menšík tím, koho jsme znali z filmů a televize.
Smích, historky a nespoutaný život
Menšík měl dar vyprávět příběhy. Dokázal z obyčejné situace udělat anekdotu, jeho smích byl nakažlivý a přátelé ho milovali pro jeho dobrosrdečnost. Zároveň si ale uměl život pořádně užít – rád pil, kouřil a společnost vyhledával skoro stejně jako práci před kamerou. Bohužel ignoroval, že jeho astma si s takovým stylem života příliš nerozumí.
Manželství, rozvod a druhý pokus o rodinné štěstí
Jeho první ženou byla Věra, dětská láska z oddílu skautů. Jenže jejich představy o životě se brzy rozešly. Menšík už nebyl tichý kluk z klubovny – stal se populárním bavičem, kterého lákaly večírky a společenské akce. Věra mu opakovaně naznačovala, že má jeho flámování po krk, ale Vladimír její varování nebral vážně. Dokonce ani když mu došla soudní obsílka k rozvodu, nepřikládal jí velký význam – myslel si, že je to jen její další pokus, jak ho donutit změnit životní tempo. Rozvod proběhl bez jeho účasti, přesto spolu zůstali přáteli.
Podruhé se o rodinné štěstí pokusil s Olgou, která byla tolerantnější. Společně vychovávali dvě děti. Právě v této době si Menšík uvědomil, že jeho vztah k alkoholu začíná být problém, a odhodlal se k léčbě. Několik let skutečně abstinoval, ale později se k pití vrátil. Přesto podával skvělé herecké výkony a diváci v něm poznávali kus sebe – ať už se rozčiloval, smál, nebo byl zasněný.
Falešné datum narození a „předčasný důchod“
Jedním z největších „kousků“, které během života provedl, bylo zfalšování vlastního data narození. Když si jednou vyzvedl občanský průkaz, zjistil, že devítka v roce narození připomíná spíš čtyřku. A tak prý číslo „opravil“ a rázem byl o pět let starší. Podle přátel to ale nebyla jen legrace – postupně si nechal upravit všechny důležité doklady. Dokonce dostal oficiální gratulaci k šedesátinám od prezidenta Gustáva Husáka, a to v době, kdy mu bylo teprve pětapadesát. Svých skutečných šedesátin se bohužel nedožil – zemřel v roce 1988, ve věku 58 let. Pravda o jeho malém podvodu vyšla najevo až po jeho smrti.
