I když přiznává, že na rozhovory příliš není a radši by v tu chvíli seděla nad teplým jídlem, působí stejně vstřícně a skromně jako její filmová učitelka Hanka.
Když spolu usedáme v šatně, je jasné, že právě tady – v divadle nebo na place – strávila většinu svého života. Herectví se věnuje přes padesát let a přesto tvrdí, že je to profese, která ji nepřestává překvapovat. „Pořád něco hledám, pořád se učím. Jakmile by si herec řekl, že už všechno umí, je konec – stane se nezajímavým i pro diváky,“ vysvětluje.
Milníky i nové výzvy
Když se jí zeptáte na role, které považuje za zásadní, vybaví si dvě: právě Sněženky a machři a seriál Vyprávěj. „Když jsme Sněženky točili, nikoho nenapadlo, že se z toho stane kultovní film. Bylo to stejné, jako když muzikant napíše píseň a neví, jestli vznikne hit,“ říká.
Sama ale dodává, že se nerada ohlíží dozadu – radši myslí na to, co ji ještě čeká. Herectví má totiž tu výhodu, že nabízí příležitosti pro všechny věkové etapy: od mladých dívek přes královny až po babičky. „Měla jsem štěstí na krásné nabídky. Věk mě nelimituje, spíš mi přináší nové a nečekané úkoly,“ usmívá se.
Jako příklad uvádí představení Mimo mísu, kde spolu s Danou Batulkovou hraje dvě ženy, které se rozhodnou, že ještě zdaleka nepatří do starého železa. „Takové role mě baví čím dál víc,“ dodává.
O věku a životní energii
Sedmdesátku bere s nadhledem. „O svém věku jsem vlastně nikdy nepřemýšlela. Stárnutí je přirozená věc, která se týká každého,“ říká klidně. Spíš než čísla v občance ji zajímá, aby měla zdraví a mohla dál dělat, co ji těší. Díky zkušenostem si dnes může vybírat mezi různými projekty – od komedií přes psychologické filmy až po divadelní hry o starších dámách, které mají stále chuť do života.
Zmiňuje, že v rodině mají „výdrž“ v genech: maminka se dožila 98 let. „Takže jsem vlastně ráda za každý den a za to, co mi věk přináší,“ dodává.
Péče o sebe a zdroje energie
Jak se udržuje v kondici? „Samozřejmě se o sebe v rámci možností starám,“ říká. Každý den se odlíčí, používá kosmetiku, ale nejdůležitější je pro ni pohyb. „Musím se hýbat, jinak bych nefungovala. Každý den si udělám alespoň pár minut na Pět Tibeťanů,“ prozrazuje. Energii jí dodává i obyčejná káva nebo procházky v přírodě, nejraději v okolí Písku.
Po dlouhé zkoušce je pro ni nejlepší relax úplně jednoduchý: najíst se, chvíli nedělat nic a zítra zase pokračovat – další zkouška, natáčení, práce.
