Dagmar Hájková seznámila s obsahem dokumentu prapravnuka Tomáše Garrigue Masaryka, Tomáše Kotíka. Dokument byl předán Národnímu archivu v roce 2005 tajemníkem prezidentova syna Jana Masaryka, Antonínem Sumem, s pokynem, aby byl uchován po dobu dvaceti let.
Podle Hájkové dokument pravděpodobně nepochází z roku 1937, ale z doby, kdy se prezident Masaryk necítil dobře a měl pocit, že jeho konec se blíží. Masaryk v dokumentu hovoří o tom, jak by měl být uspořádán jeho pohřeb, který by měl být „velký funus“. Smrt podle něj není něco, čeho by se lidé měli bát, a dodává, že „jen si musíte koupit nové šaty“.
Masaryk se v dokumentu vyjadřuje také k otázkám vzdělání a inteligence lidí. Kriticky poznamenává, že pokud jsou lidé nevzdělaní a hloupí, není mnoho, co by se s tím dalo dělat. Zdůrazňuje, že lidé mají tendenci být hloupí, ale nemělo by se jim to usnadňovat. Doporučuje, aby se s nimi vedly diskuse a hádky.
V textu se Masaryk věnuje i německému obyvatelstvu, kterému by mělo být dáno to, co si zaslouží, ale ne více. Zmiňuje také slovenského politika Andreje Hlinku, kterého označuje za hlupáka, jenž se spojil s Maďary, ale mělo by mu být odpuštěno.
