Proč tedy tolik lidí mluví o chudobě?
Otázka zní: proč se pak tolik mluví o bídě a úpadku? Často to souvisí s tím, že jsme si zvykli brát současnou úroveň komfortu jako samozřejmost. Zapomínáme, že spousta věcí, které dnes považujeme za běžné, byly ještě před pár desítkami let luxusem – ať už jde o levnější elektroniku, rychlý internet nebo možnost vyrazit na dovolenou k moři.Pokud chceme zlepšit podmínky lidí, kteří jsou na tom opravdu nejhůř, musíme si vyjasnit, jak k tomu přistoupíme. Chceme více přerozdělovat bohatství, aby rozdíly mezi lidmi nebyly tak velké? To by znamenalo, že se část prostředků vezme těm, kteří jsou na tom lépe. Anebo se spíše pokusíme posílit celou ekonomiku tak, aby se zvýšila životní úroveň všech – i těch nejslabších? To druhé je dlouhodobě udržitelnější, ale vyžaduje ochotu investovat do inovací, technologií a modernizace, což není v prostředí, které má k novinkám často nedůvěru, úplně snadné.Shrnutí
Česká republika rozhodně není chudá země. Patříme ke standardnímu evropskému průměru, v mnoha ohledech jsme dokonce nad ním, a pokud bychom se porovnávali s většinou světa, vycházíme zcela jasně jako bohatá společnost. To, co nás někdy brzdí, není nedostatek prostředků, ale spíš neschopnost nahlížet na věci realisticky a ochota podléhat zbytečnému pesimismu. Těm, kdo se dnes opravdu potýkají s těžkostmi, nejvíce pomůže, když ekonomika dál poroste a když se nebudeme bát podporovat změny, které přinášejí nové příležitosti. Uzavírat se do iluze minulých „zlatých časů“ by znamenalo spíš stagnaci než lepší budoucnost.
