Útoky na soukromí a téma bezdětnosti
Kritika politiků se nevyhne nikomu, ale podle výzkumů i vlastní zkušenosti Adamové jsou útoky na ženy mnohem osobnější. Zatímco muži čelí výtkám k práci, u žen se řeší vzhled, rodinný stav nebo to, jestli mají děti.
„Velmi se mě dotklo, když Tomio Okamura použil argument, že bez dětí nemám co mluvit o úsporách energií a o rodinných rozpočtech. To už je útok do velmi intimní oblasti,“ říká. Připomíná, že její bezdětnost není dobrovolná – a že podobně je na tom řada jiných žen. „To ale přece nesnižuje naši hodnotu. Je to strašně necitlivé a nepatří to do veřejné debaty.“
Na druhou stranu oceňuje, že se v takových chvílích veřejnost často zastala nejen jí, ale obecně všech žen, kterým se podobné výroky mohou dotýkat.
Politika versus osobní život
Vysoká politika je náročná a málokdo v ní dokáže dlouhodobě udržet rovnováhu mezi prací a soukromím. I Adamová přiznává, že začátky byly poznamenané workoholismem a perfekcionismem. Časem se ale naučila více delegovat a chránit si prostor pro manžela a rodinu. „Viděla jsem kolem sebe mnoho rozpadlých vztahů. To jsem nechtěla dopustit. Proto jsem si nastavila hranice – například že večery a víkendy patří rodině.“
Přesto nakonec rozhodly zdravotní důvody. Ty zatím blíže nespecifikovala, chce je zveřejnit až po odchodu z politiky. Přiznává ale, že zdraví pro ni bylo důležitější než setrvání ve funkci.
Bilance a pohled do budoucna
Po dvanácti letech v Poslanecké sněmovně a šesti letech v čele TOP 09 má pocit, že odchází v pravý čas. „Ať si každý posoudí sám, jestli je to moc, nebo málo. Ale rozhodně to není důkaz, že ženy ve vysoké politice nevydrží,“ říká.
Co jí politika dala? Podle jejích slov zkušenosti, rozhled, sebevědomí i množství kontaktů. Co jí vzala? Především soukromí. „Ze Svitavské holky se stala třetí nejvyšší ústavní činitelka. Najednou mě zná skoro každý. To není vždy příjemné, ale patří to k tomu.“
Do další etapy života jde s vědomím, že má vedle sebe pevnou oporu v manželovi a že se dokázala prosadit i v prostředí, kde ženy stále tvoří menšinu. A i když se z vrcholné politiky stahuje, jedno je jasné – mlčet a stát stranou nikdy neuměla, a tak se dá čekat, že o ní ještě hodně uslyšíme.
