Od 60. let se tanečních kurzů účastnily téměř všechny patnáctileté a šestnáctileté děti. Příprava na tuto událost byla důležitá a mladí lidé se na ni pečlivě oblékali. Dívky nosily šaty, často šité doma podle módních časopisů, jako byla Burda. Paní Eva, která navštěvovala taneční na začátku 70. let, vzpomíná, že v obchodech nebyl velký výběr, a tak jí šaty šila maminka.
Chlapci měli předepsaný tmavý oblek, bílou košili, jednobarevné ponožky a kravatu nebo motýlka. Nezbytnou součástí jejich oblečení byly bílé rukavičky, které jim často šily maminky. Přestože chlapců chodilo do tanečních méně než dívek, někteří z nich se snažili lekce vynechávat. Po potvrzení přítomnosti od tanečního mistra se často vytratili do blízké hospody a domů se vraceli, jako by celý večer strávili na tanečním parketu.
Dívky měly situaci složitější, protože je do tanečních doprovázely maminky jako gardedámy. Ty pak trávily čas povídáním s ostatními matkami a hodnocením potenciálních nápadníků pro své dcery. Taneční nebyly jen o tanci, ale také o seznamování. Teenageři z různých škol se zde setkávali a mnozí si našli partnery na delší dobu.
