„Došlo mi, že jsem vyhořel proto, že jsem k sobě nebyl dost pozorný. Nehýčkal jsem si radost z práce, jen jsem pořád jel na výkon. Malování mi dalo úplně jiný druh naplnění. Lidi o moje obrazy mají zájem, ale já k tomu přistupuju s obrovskou pokorou. Je to pro mě jako diamant, o který se musím starat,“ vysvětlil.
Jeho obrazy se dnes vystavují na prestižních místech. Momentálně probíhá výstava v Tančícím domě, zároveň má výstavu i v Poděbradech a na říjen chystá další v Galerii U Zlatého kohouta v Michalské ulici v Praze.
Filip Čapka tak ukazuje, že někdy je nutné udělat radikální krok, i když to bolí. Vyhoření pro něj nebylo konec, ale začátek nové životní etapy.
