Současný výzkum ukazuje, že ne všichni lidé s podobnými představami jsou vrazi. Indický sexuolog Anil Aggrawal rozdělil nekrofilii do deseti typů – od těch, kdo o ní jen fantazírují, přes oportunisty až po ty, kteří zabíjejí proto, aby se k mrtvole dostali.
Současnost a zákony
V Česku trestní zákoník považuje hanobení lidských ostatků za trestný čin s trestem až dva roky odnětí svobody, pokud nedojde k vraždě. Kdo se potýká s podobnými sklony, může vyhledat anonymní odbornou pomoc, například v rámci programu Parafilik při Národním ústavu duševního zdraví. Motto tohoto projektu vystihuje podstatu: „Za své pocity nemůžete, za své činy ano.“
Ani dnešní doba není imunní. V roce 2021 Británii šokoval případ Davida Fullera, zaměstnance nemocnice, který po dobu dvanácti let zneužíval těla zemřelých v márnici. Podle vyšetřovatelů se podobné činy nejčastěji týkají lidí, kteří pracují v prostředí, kde mají k mrtvým přístup, ale kvůli studu a společenskému odsouzení se o tom mluví jen zřídka.Od egyptských pohřebních komor až po soudní síně 21. století se ukazuje, že lidská sexualita má i extrémně temné okraje. Nekrofilie zůstává jedním z posledních velkých tabu – šokující připomínkou toho, jak složité a mnohovrstevné jsou lidské touhy. Přestože je dnes toto jednání právně postihováno a většina společnosti je jím znechucena, zájem o jeho studium nám pomáhá porozumět tomu, jak hluboko sahají hranice lidské psychiky.
Foto: F. Avenet, dit Alexandre Ferdinandus, graveur. Désiré Mathieu Quesnel, dessinateur, Public do
Foto: Michel Belletrud et Edmond Mercier, Public domain, Wikimedia Commons
