Náhle o ni začali projevovat zájem filmaři z Itálie a Claudia se rozhodla, že zkusí štěstí na stříbrném plátně.
Začátky ale nebyly vůbec snadné. Její italština měla silný akcent a producenti jí často vyčítali, že nepůsobí jako „pravá Italka“. Claudia dokonce vážně uvažovala o tom, že s herectvím skončí a vrátí se domů.Nečekané těhotenství a osudová dohoda
Po návratu do Tuniska zjistila, že čeká dítě s o deset let starším Francouzem. To se stalo zlomovým okamžikem jejího života. Aby zajistila sobě i nenarozenému synovi prostředky, přijala nabídku producenta Franka Cristaldiho. Netušila, že tím na dlouhých patnáct let podepisuje smlouvu, která jí vezme osobní svobodu i základní práva.
Cristaldi trval na tom, že Claudia se musí vzdát syna Patrizia, kterého porodila v devatenácti letech. Aby na veřejnosti působila jako nevinná dívka, chodila během těhotenství v těsných korzetech, a po porodu se stáhla z očí publika. O dítě se pak starala její matka, zatímco Patriziovi bylo vštěpováno, že jeho skutečná matka je ve skutečnosti jeho „sestra“. Pravdu se dozvěděl až pod tlakem médií.Život v zajetí „zlaté klece“
Patnáct let po Claudiině boku znamenalo pro Cristaldiho absolutní kontrolu. Herečka musela dodržovat absurdní podmínky: nesměla přibrat, nemohla měnit účesy ani líčení a dokonce jí byla přísně hlídaná strava. Peníze, které za svou práci dostávala, byly směšně malé vzhledem k jejímu věhlasu. Navíc kolem sebe neustále měla štáb lidí, kteří měli dohlížet na každý její krok.
