Už z prvních ukázek je zřejmé, že za rozhodnutím Pekarové nestála jen politika, ale také dlouhodobé psychické i fyzické vyčerpání. Byla to kombinace nespavosti, neustálého stresu a pocitu, že nikdy není dost času na odpočinek.
Podle autorky knihy byla Pekarová jednou z nejmocnějších žen v zemi, ale cenu za tuto roli platila sama na sobě. Na veřejnosti vystupovala sebejistě, s jasně formulovanými postoji a odvahou čelit politickým soupeřům. Doma se ale potýkala s tíhou, kterou nikdo neviděl – se stresem, jenž postupně oslaboval její tělo i mysl.
Životní bilance ve čtyřiceti
Rozhodnout se pro konec politické kariéry ve čtyřiceti letech nebylo jednoduché. Sama později přiznala, že politice obětovala prakticky celý svůj osobní život. Krizové okamžiky, kdy měla chuť s tím vším seknout, se prý objevovaly opakovaně. Jenže veřejnost z nich vnímala vždy jen malý zlomek – únavu nebo podrážděnost skrytou za pevnou fasádou.
Zlom přišel ve chvíli, kdy si uvědomila, že ani její síly nejsou nekonečné. Zdraví a psychická pohoda dostaly přednost před prestižní funkcí. Bylo to těžké, ale zároveň osvobozující rozhodnutí.
