Martin Loučka z Centra paliativní péče upozorňuje na problém českého zdravotnictví, kdy plánování podpory na konci života přichází pozdě. Domov nevyhovuje všem, ale lidé by měli mít možnost zemřít tam, kde chtějí. Rozhovory o smrti jsou těžké, ale nezbytné.
Podle Lenky Pelechové je doma prostor pro vzpomínky a emoce, zatímco nemocnice vytváří izolaci a zhoršuje utrpení. Na konci života nejsou důležité jen léky, ale především vztah, dotek a přítomnost, které pomáhají zachovat důstojnost. Rodiny často nejsou připravené na zhoršení stavu blízkého a chybí jim informace.
Rituály pomáhají uzdravit a přijmout ztrátu. Truchlení potřebuje čas a každý ho prožívá jinak. Podpora poradců, terapeutů, kaplanů a krizových interventů je důležitá, protože smutek a truchlení jsou normální. V Česku pomáhají poradci pro pozůstalé, kaplani, psychologové a krizoví interventi.
Podle Pelechové chybí téma smrti a péče o pozůstalé ve vzdělávání zdravotníků a sociálních pracovníků. Osvěta a edukace jsou klíčem ke změně. Truchlení není nemoc, ale proces uzdravení vztahu. Pozůstalí potřebují místo a rituály, kde mohou projevit bolest a najít útěchu. Nikdo by v tom neměl být sám.
