Vzpomínal, jak jeho bratr jako malý chlapec kamarádil s hrobníkem a pomáhal zvonit umíráček, když někdo zemřel. Tato mystická atmosféra v něm zanechala hluboký dojem a naučila ho úctě k předkům.
Dalším důležitým městem v jeho životě byl Tábor, kam dojížděl na střední školu. Už tehdy byl známý svou autoritou a charismatem. I když se občas zapojil do studentských bláznivin, vždy věděl, kdy je třeba se ozvat. Nebyl typem vůdce, ale spíše zábavným společníkem, který rád vyprávěl humorné historky, včetně těch o svých vlastních trapasech.
Po maturitě se František přihlásil na DAMU a byl přijat hned napoprvé, což je poměrně vzácné. Jeho talent byl zřejmý už během studií, kdy dostal svou první velkou roli ve hře „Měsíc nad řekou“ v Divadle S. K. Neumanna. Filmový režisér Zdeněk Brynych si ho všiml a obsadil ho do filmu „Transport z ráje“, který získal hlavní cenu na festivalu v Locarnu. Přestože se František setkal s legendami českého herectví, filmová kariéra se mu nerozjela tak, jak by si přál. Divadlo pro něj však vždy zůstalo na prvním místě.
Během své kariéry se František vypracoval od rolí milovníků přes aristokraty až po psychologicky náročné postavy. Jeho snem bylo hrát Romea a Hamleta, což se mu splnilo. Režisér Miroslav Macháček mu dal cennou lekci, když mu na začátku zkoušek řekl, aby zapomněl vše, co ví o herectví. Tato zkušenost byla pro Františka nesmírně obohacující.
Televize mu přinesla větší úspěch než film. Objevil se v seriálech jako „30 případů majora Zemana“ a „Nemocnice na kraji města“. Přestože by raději nehrál v politicky zabarveném seriálu, jeho popularita byla nepopiratelná. V roce 1977 se objevil v komedii „Jak vytrhnout velrybě stoličku“, která ho katapultovala na vrchol popularity. Jeho vztah s mladým hercem Tomášem Holým byl velmi blízký, ačkoli František měl sám dvě dcery.
