Uvítala je učitelka a následoval projev ředitele, který se ozýval ze školního rozhlasu. Po krátkém úvodu se děti mohly vrátit domů.
Školní prostředí bylo tehdy velmi odlišné. Třídy zdobily nástěnky s budovatelskými hesly a obrázky k aktuálním výročím. Výuka probíhala frontálně, učitel stál před tabulí a děti seděly v lavicích. Technologické pomůcky, jako jsou dnes interaktivní tabule, neexistovaly. Místo toho děti používaly kalamáře – skleničky s inkoustem, do kterých namáčely perka. Kdo psal úhledně, mohl přejít na plnicí pero značky Pionýr.
Školní pomůcky, včetně tužek a výtvarných potřeb, dostávaly děti ve škole. Učebnice a sešity byly jednotné pro všechny školy a často se dědily po starších spolužácích. Pracovní sešity, do kterých by se dalo psát nebo kreslit, neexistovaly. Učebnice byly často opotřebované, ale děti se s tím musely vypořádat.
