Ikona českého filmu a bojovník za svobodu
Jiří Bartoška byl nejen skvělým hercem, ale také dlouholetou tváří Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který se stal jednou z nejprestižnějších filmových událostí ve střední Evropě. Festival, jehož historie sahá až do období po druhé světové válce, každoročně přitahuje významné osobnosti filmového světa. Bartoška se zasloužil o jeho rozvoj a mezinárodní uznání, čímž přispěl k propagaci české kinematografie.
Kromě své herecké kariéry byl Jiří Bartoška také aktivním občanem. I když v minulosti podepsal antichartu, později se stal jedním z hlasitých podporovatelů svobody a demokracie. Podílel se na petici za propuštění Václava Havla z vězení, podpořil iniciativu Několik vět a byl spoluzakladatelem Občanského fóra. Jeho přátelství s Václavem Havlem bylo natolik silné, že právě on oznámil Havlovu kandidaturu na prezidenta Československa. Bartoška se také nebál veřejně vystupovat proti kontroverzním výrokům politiků, například Miloše Zemana.
V osobním životě byl Jiří Bartoška oddaným manželem a otcem. Se svou ženou Andreou vychoval dvě děti – dceru Kateřinu a syna Jana. Přestože byl obklopen láskou své rodiny, jedna věc ho hluboce trápila – osud jeho staršího bratra Františka.
Vzpomínky na bratra Františka
V knize Barťák, životní příběh sympaťáka českého filmu Jiří Bartoška vzpomíná na své dětství a vztah se svým bratrem Františkem. „S Frantou jsme vedli věčné boje o otcovy svetry – tehdy byly v módě velké vytahané svetry – a brácha vždycky vyhrál. Jako mladšího sourozence mě často zlobil a při klukovských rvačkách mě z legrace mučil,“ popisuje Jiří s úsměvem. Přestože mezi nimi panovala typická sourozenecká rivalita, jejich vztah byl pevný. Vše se však změnilo, když Jiří v roce 1965 opustil rodný dům a vydal se za svými sny.
František zůstal v Pardubicích, kde žil svůj život. Bohužel, jeho osud byl mnohem méně šťastný než ten Jiřího. František zemřel v roce 2007 jako invalidní důchodce, osamělý ve svém bytě. Jeho smrt přišla těsně před Vánocemi, což situaci ještě více ztížilo. „Blbě umřel a to je mi strašně líto. Člověk by neměl umírat sám,“ svěřil se Jiří s bolestí, která ho provázela až do konce života. Pohřeb se konal 29. prosince, v den, kdy by František oslavil své 64. narozeniny.
