nebo „Sluší ti to!“ pod nově zveřejněnými fotografiemi nám přinášejí radost, i když si říkáme, že jsme nad takové věci povzneseni. Problém nastává, když nám tato chvála začne chybět a my se stáváme závislými na jejím neustálém přísunu.
Předvádění se na sociálních sítích může mít různé příčiny a motivace. Jak upozorňuje psychoterapeut Pavel Pařízek, záleží na konkrétním člověku a situaci. Může to být touha někam patřit, srovnávat se s vrstevníky nebo snaha zaujmout potenciální partnery. Pokud máte pocit, že někteří lidé to přehánějí, možná máte pravdu. Někdy to může být projevem narcismu, tedy přehnané sebelásky a potřeby obdivu. Člověk se snaží působit co nejlepším dojmem, sbírat lajky a být středem pozornosti. Na druhou stranu to může být i známka nízkého sebevědomí. Takový člověk se necítí dost dobrý, a proto se snaží navenek působit dokonale a vyvolat obdiv ostatních. Pozitivní reakce okolí mu dodávají chybějící sebejistotu.
Člověk je tvor společenský a je pro něj přirozené se sdružovat a být ve vztazích s ostatními. Jak říká psychoterapeutka Ivana Bařinková, pokud takové vztahy nemáme, hledáme je jinde. Seznamování může být složité, ale přátelé na sociálních sítích mohou do jisté míry nahradit citovou prázdnotu. To je obzvláště patrné v těžkých osobních situacích, jako je rozchod nebo ztráta blízkého člověka. Neosobní kontakt na sítích může být krátkodobým řešením, ale rozhodně nenahradí přímý mezilidský kontakt. Když je nám smutno, potřebujeme pohlazení, vyslechnutí a objetí, což online svět nenabízí.
