Přestože žije v Česku už od 80. let, jeho znalost češtiny je omezená, což mu znemožňuje sledovat česká média. Dien zdůraznil, že zákony respektuje a poplatky platí, ale nerozumí logice, proč by měl hradit něco, co nevyužívá. Navíc ho zaskočila povinnost nahlašovat počet zaměstnanců, i když jeho malý obchod poplatky neplatí.
Podobné pocity sdílí i paní Loan, která s manželem provozuje obchod s oblečením v Brně. O povinnosti registrace se dozvěděla až na poslední chvíli, kdy už registrační weby čelily výpadkům. I ona se podivovala nad tím, že musí platit za služby, kterým nerozumí a které nevyužívá. Přirovnala situaci k zavedení elektronické evidence tržeb (EET), která pro podnikatele znamenala další náklady bez zjevného přínosu.
Role dětí a komunity
Vietnamští podnikatelé se často spoléhají na pomoc svých dětí, které se narodily nebo vyrostly v Česku a ovládají češtinu. Tyto „banánové děti“ (označení pro druhou generaci Vietnamců) pomáhají svým rodičům nejen s registracemi, ale i s orientací v českých zákonech a administrativě. Pokud však rodiny nemají po ruce své děti, spoléhají na informace šířené v rámci vietnamské komunity.
V posledních týdnech hrála klíčovou roli vietnamská média a influenceři, kteří na sociálních sítích sdíleli návody a manuály, jak se registrovat. Podle Nguyen Manh Tunga, spoluzakladatele společnosti CZECH VIET, která provozuje média pro Vietnamce, se informace o změnách zákonů šíří v komunitě rychleji než dříve. Přesto však první generace Vietnamců, která často neumí česky ani anglicky, stále čelí jazykovým bariérám. Mnozí tak museli využít strojové překlady webových stránek nebo pomoc od ostatních členů komunity.
