Zdraví se i mladí lidé, dokonce i děti. Například desetileté dítě ve výtahu hotelu bez váhání popřeje „dobrý den“, aniž by vědělo, zda jste Poláci nebo cizinci. Zdravit je v Polsku prostě normální a považuje se za základní projev slušnosti.
Na druhou stranu, když autorka zkusila pozdravit skupinu Čechů na dovolené v Polsku, nedočkala se žádné odpovědi. Tento jev se neomezuje jen na zahraničí – i doma v České republice je zdravení mezi neznámými lidmi spíše výjimkou. Češi se často vyhýbají kontaktu s ostatními, a to i v situacích, kdy by bylo přirozené pozdravit. V zahraničí je tento jev ještě výraznější, protože Češi se často snaží „skrýt“, že jsou také Češi, a vyhýbají se jakémukoliv kontaktu s krajany.
Ztráta zvyku zdravit: Proč se to děje?
Autorka si všímá, že nezdravíme nejen v cizině, ale ani doma. V bytových domech lidé často projdou kolem sebe, aniž by se pozdravili. Na ulici nebo v přírodě je situace podobná – pokud někoho pozdravíte, můžete se dočkat odpovědi, ale častěji se setkáte s překvapenými nebo dokonce podezíravými pohledy, jako by se lidé ptali: „My se známe?“ Na vesnicích je situace o něco lepší, tam se lidé občas ještě zdraví, a dokonce se mohou zeptat, co tam děláte. Ve městech je však zdravení mezi neznámými lidmi téměř raritou.
Zkušenosti ze zahraničí: Jak to dělají jinde?
Autorka vzpomíná na své zkušenosti z Nizozemska, kde strávila část svého života jako studentka. I po třiceti letech, kdy se tam vrátila na dovolenou, zjistila, že se tamní zvyky nezměnily. Lidé se stále zdraví, a to i s cizími lidmi. V pátek odpoledne vám každý popřeje hezký víkend – od pokladní v obchodě přes řidiče autobusu až po pouličního uklízeče. Tento přístup je v ostrém kontrastu s českou realitou. Když autorka zkusila popřát pokladní v českém supermarketu pěkný víkend, setkala se s nevlídnou reakcí – pokladní jí odsekla, že bude mít pracovní víkend, a proto nemá důvod se těšit.
Proč je zdravení důležité?
Zdravení není jen formalita. Je to projev zdvořilosti, úcty a ochoty navázat sociální kontakt. Pozdrav signalizuje, že si druhého člověka všímáme, že nám není lhostejný. Je to také způsob, jak ukázat, že přicházíme v míru a nemáme špatné úmysly. Členové horské služby například doporučují zdravit každého, koho potkáte na horách. Nikdy totiž nevíte, kdy budete potřebovat pomoc, a právě ten člověk, kterého jste pozdravili, vám může zachránit život.
