Kdyby však věděl, jaké podmínky panovaly při nácviku, jeho slova by pravděpodobně zněla jinak.
Tvrdé podmínky a šikana
Vojáci, kteří se spartakiády účastnili, museli skloubit nácvik s běžným vojenským výcvikem. To znamenalo, že neměli žádné úlevy a často cvičili i o víkendech. Vojenské útvary, jako například ten v Janovicích nad Úhlavou, byly místem, kde panovala tvrdá disciplína a šikana. Starší vojáci, tzv. mazáci, si často vybíjeli frustraci na mladších nováčcích, kteří byli označováni jako „zobáci“.
Pavel Mahdal, tehdejší velitel družstva, vzpomíná na návštěvu generálplukovníka Františka Veselého, která se odehrála za velmi nepříznivých podmínek. Vojáci museli čekat na generála v trenýrkách na deštivém a chladném nástupišti. Když generál konečně dorazil, byli promrzlí a vyčerpaní, přesto museli předvést své dovednosti. Výsledek? Kritika a další požadavky na zlepšení.
Nemoci a zima
Zima byla jedním z největších nepřátel vojáků. V lednu 1985 se například průzkumná rota přesunula na cvičení na Šumavu, kde teploty klesaly až na -35 °C. Mnoho vojáků onemocnělo, někteří dokonce skončili s omrzlinami nebo vysokými horečkami. Po návratu do kasáren museli pokračovat v nácviku, a to i přesto, že se mnozí ještě nevyléčili.
Podmínky pro nácvik byly často nevyhovující. Vojáci cvičili v nafukovací hale, kde byla zima, nebo v sokolovně, která připomínala lednici. Zpocení se museli převlékat do studených uniforem, což vedlo k dalším nemocem. Mahdal vzpomíná na kamaráda, který se sotva držel na nohou a měl horečku přes 40 °C. Přesto mu lékař zpočátku nevěřil a obvinil ho ze simulace.
Nebezpečné akrobatické prvky
Jedním z nejnebezpečnějších prvků spartakiádní skladby byly tzv. letky, kdy vojáci vytvářeli živé pyramidy a vyhazovali své kolegy vysoko do vzduchu. Tyto akrobatické prvky často končily zraněními. Mahdal vzpomíná na vojáka, který při nácviku spadl na asfalt a utrpěl vážná zranění. Jiný voják měl štěstí, když ho kolegové chytili těsně nad zemí.
Bahno, škvára a improvizace
Před hlavní akcí na Strahově se vojáci účastnili menších spartakiád na okresní a okrskové úrovni. Ty se často konaly za nepříznivého počasí. Například v Sušici cvičili vojáci na podmáčeném fotbalovém hřišti, kde jim nohy ujížděly na kluzké trávě. V Praze zase cvičili na škvárovém hřišti, což znamenalo, že jejich bílé trenýrky a boty byly po každém tréninku zcela znečištěné.
