Změna životního stylu prarodičů
Podle psycholožky Lenky Pelechové z Institutu psychosociální péče je důležité pochopit, že dnešní prarodiče žijí v úplně jiných podmínkách než generace před nimi. Mnoho z nich stále pracuje i po šedesátce, stará se o své stárnoucí rodiče nebo si konečně dopřává čas na sebe a své zájmy.
„Mnohé ženy této generace byly samy pracujícími matkami, které musely skloubit kariéru s péčí o rodinu. Teprve nyní, když jsou jejich děti dospělé, si mohou dovolit zpomalit a věnovat se tomu, co je baví. Nechtějí se znovu vracet do režimu neustálé péče,“ vysvětluje Pelechová.
To, že prarodiče odmítají hlídat vnoučata, neznamená, že by je nemilovali. Naopak – často jde o to, že si nastavují hranice, které dříve neuměli držet. Pro mnohé z nich je to poprvé v životě, kdy si dovolují říct „ne“.
Vyčerpaní rodiče a jejich očekávání
Na druhé straně stojí mladí rodiče, kteří se často cítí přetížení a osamělí. Dnešní rodiny žijí často daleko od širší rodiny, někdy dokonce v jiném městě nebo kraji. Chybí jim blízké osoby, na které by se mohli spolehnout – tety, sousedky nebo přátelé, kteří by mohli pomoci s péčí o děti.
Rodiče se snaží balancovat mezi prací, péčí o děti, domácností a tlakem na perfektní výkon. Každý den je pro ně přesně naplánovaný, začíná brzy ráno a končí pozdě v noci. Když dítě onemocní, nemají žádný záložní plán. Pokud potřebují chvíli klidu, nemají kam se obrátit. A představa, že by si mohli vyrazit na večeři nebo do kina, je pro ně spíše nedosažitelným snem.
V takové situaci se přirozeně obracejí na prarodiče s prosbou o pomoc. Očekávají, že rodina by měla držet při sobě a že prarodiče budou ochotni se zapojit. Když se však setkají s odmítnutím, přichází frustrace, pocit osamělosti a někdy i zklamání. „Mladí rodiče se cítí opuštění a nepochopení,“ popisuje psycholožka.
Proč prarodiče odmítají hlídat?
Dříve bylo běžné, že babičky přebíraly část péče o děti. Dnes však mají prarodiče své vlastní aktivity, které nechtějí opouštět. Odmítání hlídání vnoučat však není jen otázkou logistiky. Pro mladé rodiče jde často o hlubší zklamání – o pocit, že jejich blízcí nejsou k dispozici tak, jak by si přáli.
Podle studie z roku 2014 o typologii prarodičovství v české společnosti tráví prarodiče péčí o vnoučata v průměru 9 hodin týdně (babičky) a 5 hodin týdně (dědečkové). Přesto 44 % prarodičů uvedlo, že svá vnoučata nikdy nehlídalo, a dalších 11 % hlídá méně než jednou měsíčně. Tyto statistiky ukazují, že role prarodičů v rodinách se mění.
Dobrovolnost jako klíč k harmonii
Z psychologického hlediska je důležité si uvědomit, že prarodiče nemají žádnou morální ani právní povinnost hlídat vnoučata. Pomoc by měla být dobrovolná a vycházet z respektu a vzájemné dohody. Pokud je motivována tlakem, vinou nebo výčitkami, přináší do rodinných vztahů napětí, které se přenáší i na děti.
Psycholožka Lenka Pelechová často slýchá od rodičů stížnosti typu: „Moje máma už nechce nic řešit, chce mít klid.“ Nebo naopak: „Chci, aby moje děti měly babičku, ale ona o to nestojí.“ Tyto situace jsou bolestivé, protože se dotýkají hlubokých emocí – pocitu odmítnutí a strachu ze selhání jako rodič.
