János Bán se narodil 4. října 1955 v maďarském městě Györ. Po základní škole se rozhodl pro studium na chemické průmyslové škole, ale jeho vášeň pro umění ho nakonec přivedla na Vysokou školu dramatických umění v Budapešti. Po absolvování školy působil v několika maďarských divadlech, kde si postupně budoval herecké renomé. První větší úspěch přišel s maďarským filmem Každou středu z roku 1979, ale skutečný průlom zažil až díky českému filmu.
Pro roli Otíka se János připravoval velmi pečlivě. Aby co nejlépe ztvárnil postavu mentálně zaostalého mladíka, pozoroval chování dětí s podobným postižením. Navíc přišel s nápadem, který se stal jedním z jeho charakteristických rysů – nechal si vyrobit speciální zubní protézu, která připomínala koňské zuby. Tento detail nejen podtrhl Otíkovu osobnost, ale také pomohl Jánosovi zakrýt jeho maďarský přízvuk. „Zpočátku mi pan Menzel říkal, že to není dobrý nápad,“ vzpomíná Bán. „Ale po několika dnech zkoušení mi řekl: ‚Nasaď si tu protézu zpátky!‘ A tak se z ní stal neodmyslitelný prvek mé postavy.“
Úspěch filmu a cesta do Hollywoodu
Vesničko má středisková se stala obrovským hitem nejen v Československu, ale i v zahraničí. Film získal v roce 1987 ocenění na filmovém festivalu v Paříži a byl dokonce nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. János Bán si za svůj výkon odnesl cenu pro nejlepšího herce, což mu otevřelo dveře do světa mezinárodního filmu.
V roce 1988 se objevil po boku Arnolda Schwarzeneggera v hollywoodském akčním filmu Rudé horko. Přestože se mu naskytla příležitost pokračovat v kariéře v zahraničí, János se rozhodl vrátit do Maďarska. Život v cizině ho nelákal a raději zůstal věrný svým kořenům.
Osobní krize a nový začátek
János Bán si však prošel i těžkými časy. V určitém období svého života se ocitl na úplném dně. Kvůli finančním problémům, kdy utratil veškeré své úspory, aby zajistil své děti, skončil dokonce na ulici jako bezdomovec. Tato zkušenost ho hluboce zasáhla, ale zároveň ho přiměla znovu se postavit na nohy.
Postupně se mu podařilo vrátit do normálního života. Dnes se János věnuje nejen herectví, ale také pedagogické činnosti – vyučuje mladé herce a předává jim své zkušenosti. Kromě toho našel nový smysl života v přírodě. Na svém pozemku u maďarského jezera Balaton pěstuje ovoce a zeleninu, stará se o malou vinici a provozuje vlastní vinařství a palírnu.
