Přemýšlela jsem, jestli to není jen zkreslením videí, protože dnešní technologie často potlačují okolní zvuky, což může způsobit, že i hlasité skandování zní na záznamu jako ticho. Abych si udělala jasnější obrázek, rozhodla jsem se ve středu vyrazit na druhý koncert osobně.
Realita na místě: Potvrzení obav
Bohužel, mé obavy se potvrdily. Už během úvodního intra, které bylo efektně vystavěné a mělo diváky vtáhnout do atmosféry, většina lidí u pódia vytáhla své mobily. Samozřejmě, každý si chce odnést vzpomínku, ale místo toho, aby se publikum nechalo pohltit hudbou a vizuálními efekty, působilo spíše jako pasivní diváci sledující obrazovky. Co mě však překvapilo ještě víc, byl fakt, že i ti, kteří mobily nepoužívali, nevypadali o moc zapáleněji. Výrazy ve tvářích mnoha lidí byly bez jiskry, bez nadšení. Samozřejmě se našlo pár výjimek – skalní fanoušci, kteří si koncert užívali naplno. Ale celkový dojem z davu byl spíše chladný než nadšený.Chybějící vlna nadšení
Na koncertě nebylo nutné znát každou píseň zpaměti, aby si člověk mohl užít atmosféru. Právě naopak – často jsou to nečekané momenty, kdy se necháte unést něčím novým, co dělá zážitek intenzivním. Ale tady chyběla ta typická vlna nadšení, která se obvykle šíří davem jako lavina. V momentech, kdy by měl areál burácet společným zpěvem nebo skandováním, zněl dav spíše tlumeně, jako by se jeho energie ztrácela ve vzduchu. Největší kontrast nastal, když kamera zabrala publikum přímo u pódia – tedy místo, kde by člověk očekával ty nejzapálenější fanoušky. Místo toho obrazovky ukázaly skupinku lidí, kteří vypadali, jako by tam byli z donucení. Výrazy znuděných teenagerů na školním výletě a nulová odezva byly v ostrém kontrastu s tím, co se dělo na pódiu.Problém není jen v mobilech
V tu chvíli mi došlo, že problém není jen v mobilech, na které se často na koncertech nadává. Jde o něco hlubšího – o ztrátu společné energie, toho kouzla, které dělá z koncertu živý zážitek. Přitom samotný koncert byl po všech stránkách skvělý.
