Hlavním problémem bylo, že ČSSZ nezohlednila některé doby pojištění z období před rokem 1990, kdy zpěvačka působila pod agenturou Pragokoncert. Vondráčková se pokusila situaci řešit podáním námitek, avšak neuspěla. Proto se rozhodla obrátit na soud.
Soudní řízení nakonec dopadlo v její prospěch. ČSSZ byla nucena uznat doby pojištění z let 1969 až 1987, což vedlo k navýšení jejího důchodu. Po přepočtu nyní Vondráčková pobírá důchod ve výši necelých 19 tisíc korun. Její manžel Martin Michal uvedl, že původní částka 8 tisíc korun byla po celoživotní práci naprosto nepřijatelná. I když se situace zlepšila, manželé stále považují důchod za nedostatečný, protože podle nich nebyly zohledněny všechny relevantní doby pojištění.
Přínos pro další umělce
Tento soudní spor má širší dopad, protože může pomoci i dalším umělcům, kteří se potýkají s podobnými problémy. Před rokem 1990 byli umělci často považováni za tzv. svobodné umělce, což znamenalo, že jejich činnost nebyla vnímána jako klasické zaměstnání. Měli vlastní systém honorářů a jejich pracovní doby nebyly vždy řádně evidovány. Kvůli chybějícím dokladům tak ČSSZ často odmítá uznat jejich pracovní činnost, což vede k nízkým důchodům. Případ Heleny Vondráčkové by mohl sloužit jako precedens, který by úředníky přiměl k větší vstřícnosti při posuzování těchto situací.
Martin Michal k tomu uvedl: „Umělci mají problém prokázat, že před rokem 1990 pracovali, vydělávali a odváděli státu. V důchodu se jim to nezohledňuje, ať už byli na vrcholu kariéry, nebo působili v méně známých oblastech. Nám se podařilo vytvořit precedens, který by mohl pomoci i ostatním.“
Komplikace s datem přiznání důchodu
Přestože soudní spor přinesl Vondráčkové vyšší důchod, situace se zkomplikovala kvůli datu přiznání důchodu. Původně totiž nesplňovala podmínku minimálních 25 let důchodového pojištění, která platila před změnou zákona (dnes je to 35 let). Proto měla nárok pouze na tzv. odložený důchod, který jí mohl být přiznán až sedm let po dosažení důchodového věku.
Po vítězství u soudu a uznání dalších dob pojištění však překonala hranici 25 let a mohla získat starobní důchod už v roce 2007, místo původně plánovaného roku 2014. ČSSZ jí tedy přiznala důchod zpětně k roku 2007. Tím však přišla o možnost zohlednit roky 2007 až 2014 jako tzv. přesluhování, což by jí důchod výrazně zvýšilo. Přesluhování totiž zvyšuje důchod o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 dnů práce bez přiznaného důchodu.
Řešením by byla změna data přiznání důchodu na rok 2014 nebo později. To by dávalo smysl i z hlediska zákona, protože zpětné doplacení důchodu je možné pouze za 5 let. Bohužel však Vondráčková o tuto změnu nepožádala, pravděpodobně z neznalosti, a ČSSZ ji na tuto možnost neupozornila.
