To, co je na jedné škole považováno za výborný výkon, by na jiné škole sotva prošlo. Tento rozdíl v náročnosti má za následek, že studenti, kteří by na jedné škole neuspěli, na jiné získávají diplomy a tituly, aniž by skutečně dosáhli odpovídající úrovně znalostí.
Snižování nároků se však netýká jen vysokých škol. Podobný trend je patrný i na základních a středních školách. Učitelé často čelí tlaku, aby přizpůsobili výuku „moderní generaci“, která má jiné potřeby a zájmy. Výsledkem je, že se snižují požadavky na studenty, což vede k tomu, že mnozí z nich postrádají základní znalosti a dovednosti. Například student vysoké školy, který nezná základní historické souvislosti, je smutným příkladem toho, kam až tento trend může vést.
Postoj žáků a role rodičů
Dalším problémem je postoj samotných žáků. Ti se často bouří proti tomu, co by se měli učit, a kladou otázky typu: „K čemu mi to bude?“ nebo „Proč bych se to měl učit, když si to můžu najít na internetu?“ Tento přístup je alarmující, protože ukazuje, že děti ztrácejí schopnost samostatně přemýšlet a učit se. Pokud nemají doma rodiče, kteří by je vedli k odpovědnosti a disciplíně, stávají se z nich pasivní jedinci, kteří spoléhají na moderní technologie místo na vlastní schopnosti.
Rodiče hrají v tomto procesu klíčovou roli. Místo aby podporovali učitele a pomáhali svým dětem rozvíjet studijní návyky, často se staví proti škole a učitelům. Domácí úkoly jsou považovány za zbytečné, protože „škola je tu přece od toho, aby děti vše naučila“. Tento postoj však vede k tomu, že děti postrádají pravidelnou přípravu a trénink, který je nezbytný pro rozvoj jejich schopností.
Srovnání se světem a hrozba budoucnosti
Problém s úrovní vzdělání však není jen českou záležitostí. Podle mezinárodních srovnání, jako je zpráva PISA z roku 2023, zaznamenaly země západního světa, včetně Německa, Nizozemska, Norska či Polska, výrazný pokles výkonu studentů. Naopak asijské země si udržují vysokou úroveň vzdělání, což je výsledkem jejich přístupu k učení. Asijští studenti a jejich rodiče kladou na vzdělání velký důraz a považují ho za klíč k úspěchu.
Pokud bude trend snižování nároků pokračovat, může to mít vážné důsledky. Můžeme se ocitnout v situaci, kdy budou absolventi škol postrádat základní dovednosti a znalosti, což se může negativně projevit v klíčových oborech, jako je medicína, stavebnictví nebo strojírenství. Představa, že lékař nezná anatomii nebo že inženýr nedokáže spočítat statiku budovy, je děsivá, ale při současném vývoji není nereálná.
