Přestože se lišily názvy, jejich chuť byla velmi podobná – extrémně sladká. Lahve byly vratné a za každou se platila korunová záloha. Sirupy měly své místo na kuchyňské lince, kde si každý člen rodiny mohl připravit nápoj podle své chuti – někdo si ho ředil více, jiný méně. Výjimkou mezi sirupy byl Amara, který obsahoval méně cukru a chinin, což mu dodávalo specifickou hořkou chuť. Jeho zářivě zelená barva byla v obchodech nepřehlédnutelná.
Ovocínek a jeho triumf
V 70. letech se na trhu objevily sirupy Ovocit, které přinesly revoluci. Na rozdíl od svých předchůdců skutečně chutnaly po ovoci, které bylo zobrazeno na jejich etiketách. Tyto etikety byly na svou dobu moderní a přitahovaly zejména děti. Postavička zahradníka Ovocínka, která zdobila lahve, se stala ikonou a rychle si získala oblibu. Překonala i starší symboly, jako byl hlemýžď na Zahradní směsi nebo veverka na Lesní směsi.
foto: ČTK
Domácí limonády a sifonové láhve
V socialistických domácnostech byl oblíbeným pomocníkem sifon, který umožňoval výrobu domácích perlivých limonád. Sifonové láhve, ať už hliníkové nebo skleněné, byly běžnou součástí kuchyní. Při jejich používání se však občas stávalo, že část plynu unikla mimo láhev, nebo že sycená voda vystříkla ven. Přesto si děti domácí limonády zbožňovaly.
Barevné limonády a jejich rozmanitost
V obchodech byly k dostání limonády různých příchutí a barev. Mezi nejoblíbenější patřila Amara, která měla zelenou barvu a obsahovala chinin, nebo Broňa s výraznou broskvovou chutí. O této limonádě se dokonce říkalo: „Limonády Broňa, co porazí aj koňa.“ Regály samoobsluh byly plné dalších příchutí, jako malinová, citronová nebo pomerančová. Tyto nápoje vyráběly různé podniky, například sodovkárny, lihovary nebo konzervárny, a nesly značky jako Rekord, Kord či Fruta. V roce 1974 se na trhu objevila Vinea, která si díky své jedinečné chuti rychle získala příznivce a je oblíbená dodnes.
